Zazi v metru

Zazi chce do metra! Náramně se jí tak hodí, když maminka rozsekne tatínkovi lebku sekyrkou. Spolu se rozjedou do Paříže, maminka za svým novým přítelem a Zazi zůstane na starosti neškodnému strýci Gabrielovi.

Raymond Queneau není v české dolině známé jméno.  Tento francouzský surrealista a matematik možná upoutal pozornost, když v  knize Stylistická cvičení popsal jeden jediný primitivní výjev z běžného dění v tramvaji devadesáti devíti způsoby. Zpět ale k Zazi, Queneaovu nejznámějšímu románu.

Spíš než románem bych to nazvala střípky ze života jedné nevychované holky s prořízlou pusou a podivnou rodinou, která se přátelí ještě s podivnějšími lidmi. Strýček Gabriel se živí jako noční tanečnice v gay baru a jeho manželka raději pije grenadinu doma. V patře pod ní se schází taxikář Charles s majitelkou baru, jedinou zaměstnankyní Madlou Nožkou. Nesmí chybět ani papoušek Zelenina, jehož jediná věta mistrně sedí naprosto na každého.

„Kecáš, kecáš. To je všecko, co umíš!“

Kdyby Zazi byla normální holka, řeklo by se, že není divu, že utekla.

Zazi ale má s normální dívkou pramálo společného. Metro v ten jeden zpropadený den, kdy má konečně to potěšení procházet se Paříží,  stávkuje.  To a fakt, že Zazini příbuzní se také nedají označit zrovna za svatoušky, přivodí Zazi mluvu jí naprosto nevhodnou. Ale ona by tak mluvila i bez metra a příbuzných. Ostatně právě na jazyku celý příběh stojí, s ním stoupá i padá. V originále se má jednat o hovorovou francouzštinu. Zazi i ostatní postavy tak nejen, že mluví sprostě, ale ještě nespisovně.

„Gdototutaxmrdí?“

V takovéto hloubce hovorovosti spatřovali tehdejší kritici zlomový prvek.  Nevím, jak se takovýto styl uchytil ve frankofonních oblastech, v našich končinách však tvar „gdyby“ uznán nebyl a pevně věřím, že ani nebude. Dobrovský by se musel v hrobě obracet.

Umíte- li však vystoupit na chvilku (víc vám těch 190 stran nezabere) z komfortní zóny spisovné češtiny,  rozhodně se nad eskapádami malé Zazi v Paříži pobavíte. Během jediného dne potká množství zábavných postaviček v menší či větší míře ovlivněných dámou nad Seinou, sociálním statusem a vlastními psychickými odchylkami.  Abyste si ze Zazi vzali i něco jiného než jen pobavení, musíte se Quenaovým příběhem zamyslet a položit si onu prokletou otázku, co tím autor myslel? Že stávky metra nejsou nic pro něj? Nebo snad míří někam dál?

Doporučuji český překlad z roku 2010 doplněný o dvě neoficiální kapitoly, ve kterých autor dovoluje Zazi dojít k svému cíli a pár zastávek se svézt metrem. Ukončete výstup a nástup, dejte se do čtení!