Sítě

Petra Dvořáková se po svých dvou úspěšných knihách Proměněné sny a Já jsem hlad, zaměřených spíše publicisticky, pustila i do hlubin románové tvorby. A téma, které si vybrala, není vůbec lehké. Už samotný podtitul „Příběhy (ne)sebevědomí“ naznačuje, o co v první řadě půjde. Prostřednictvím tří povídek a tří hlavních hrdinek Dvořáková ukazuje, jaký dopad může mít nízké sebevědomí na náš život.

Příběh Kristýny nám poodhalí nebezpečí vztahu s manipulátorem využívajícím Kristýniny pochybnosti o sobě samé. Ta, aby se zachránila, musí zatnout zuby, najít v sobě sílu, nechat pochybnosti plavat a snažit se ze sítě tohoto vztahu osvobodit. Části vyprávěné z Kristýniny perspektivy se střídají s vyprávěním psychologa, k němuž Kristýna dochází na terapii. A je to právě on, komu pomalu začne docházet, že v Kristýnině vztahu není něco v pořádku.

Druhá povídka sestává z e-mailové korespondence Karolíny a duchovního otce Ambrože. Toho Karolína prosí nejen o zpověď, ale hlavně o jakousi pomoc v hledání cesty, kterou se má, ztracená sama v sobě, vydat. V době, když čeká už čtvrté dítě, si čím dál víc uvědomuje, že jí ubývají nejen fyzické, ale taky psychické síly, a rozhodně nechce spadnout do sítě neustálého rození dětí a domácí práce – kolotoče, ve kterém žila její matka. Jenže co dělat, když je manžel náboženský fanatik a snaží se Karolínu přesvědčit, aby byla vzornou křesťanskou ženou a matkou?

Třetí povídka čtenáře vtáhne do diametrálně odlišného světa. Naďa pracuje v callcentru a neštítí se klamat těhotné matky, že hříšné peníze investované do odběru pupečníkové krve, který společnost nabízí, jejich dítěti jednou může zachránit život. Motivaci má velkou – potřebuje peníze, aby si mohla zaplatit plastiku prsou a získat své vysněné „čtyřky“. Naďu nespoutává nemocný psychopat ani náboženský fanatik, ale její vlastní touha po moci a uklidňující pocit, že něco nebo někoho vlastní. A právě dokonalé tělo je pro ni tou pravou cestou k tomu, mít moc a vše pevně v rukou. Jenže ne všechno je vždycky tak, jak si naplánujeme, a Nadě vstoupí do cesty věc, která ji nemilosrdně uvrhne do bezmoci.

Petra Dvořáková je velmi dobrou pozorovatelkou těžkých životních osudů, nesoudí je, ale podává nám je tak, abychom si mohli sami udělat obrázek. Ačkoliv jsou první dva příběhy malinko černobílé a situace v nich předvídatelné, příběh Nadi vás naladí na úplně jinou vlnu nejen svým velmi odlišným jazykem a obecnou češtinou, ale také nečekaným směrem, který postupně nabírá. A kromě toho je Naďa vyloženě anti-hrdinkou, která vás nenechá v klidu. Chvályhodné je i to, že toho o sobě neprozradí tolik, takže vás donutí přemýšlet, jak to vlastně celé je.

Sítě jsou svědectvím o tom, že ať už je člověk v pomyslné síti spoután někým druhým, nebo svými vlastními touhami a myšlenkami, je třeba myslet na to, že někdy už nemusí být cesty ven. A rozhodně stojí za to zatnout zuby a bojovat za svobodu.