Sen letící želvy

Kniha Sen letící želvy je v podstatě prvotina Nory Eckhardtové, ženy, která klame (nejen) svým jménem. V první řadě jsem byla příjemně překvapená tím, že se jedná o českou autorku, zajímavých českých spisovatelů totiž nikdy není dost. A Nora Eckhardtová bezpochyby zajímavá je.

Dějem románu prostupuje hned několik hlavních postav. Nejprve se setkáváme s tajemnou postavou vraha a získáváme tím tak poměrně falešný dojem toho, že právě čteme detektivku. Hned vzápětí se stáváme diváky vztahových peripetií manželského páru stojícího v centru dění. Viktor je podivínský snílek, který žije filmy a neustále sní o tom, že sám stvoří geniální filmový scénář, který ho proslaví. Jeho manželka Elena je dost možná prototypem klasické ženské povahy. Působí jako někdo, kdo vlastně ani pořádně neví, co chce. Svým způsobem svého manžela i život po jeho boku miluje. Jakmile ale do děje vstoupí Egon, přestává si být jistá jak kvalitou svého rodinného života, tak i sama sebou. Kruh hlavních postav uzavírá Oskar, který je stejný podivín jako jeho bratr Viktor. Jak se budou osudy hlavních protagonistů vyvíjet dál? Stane se z Viktora slavný filmový režisér a bude mu stát i nadále po boku jeho nádherná žena? Najdou k sobě s Oskarem znovu cestu? A kdo je vlastně oním „prsteníčkovým“ vrahem? Odpovědi najdete jak jinak než v knize 😊

Tím, že jsem vlastně netušila, kam si knihu zařadit, jsem od ní prakticky nic nečekala. Bylo poměrně těžké do knihy „zaplout“ a začíst se. Autorka používá poměrně košaté a rozvinuté věty přesycené informacemi a detaily, takže čtenář často ztrácí nit a musí větu číst znova. Nejprve jsem z uvedeného stylu měla smíšené pocity, ale nakonec jsem se kupodivu začetla a na styl autorky jsem si zvykla. Je možné, že dál už tolik netlačí na pilu a že se styl v průběhu knihy mírně rozvolňuje.

Zpočátku jsem se mylně domnívala, že se bude jednat o detektivku a že se děj románu bude točit jen kolem vraždy a záhadného Pana Z. ze začátku knihy. Když se do děje zapletl zmiňovaný manželský pár se všemi svými radostmi a strastmi, kniha mě přestávala bavit. Nemohla jsem se ubránit dojmu, že mi celá ta vztahová peripetie i styl vyprávění připomíná Bábovky od Třeštíkové. Nakonec jsem se rozhodla, že dám autorce šanci a budu směr, kterým se román ubírá respektovat. Z knihy se tak stalo vcelku příjemné počtení, které mě ničím výrazně nemotivovalo, ani neznechucovalo. Větší výhrady jsem měla až na konci knihy, ze kterého mám poměrně guláš. Vlastně by se dalo říct, že jsem na konci tak nějak ztratila nit a pojem o tom, co je je realita, a co patří do jiné linie příběhu.

Nezbývá mi tak nic jiného, než knihu doporučit dalším a dalším čtenářům. Zajímá mě, jak ji přijmete právě Vy. Nakonec bych snad jel dodala, že asi nejzajímavější postavou románu je právě Viktor, člověk, se kterým se navzdory jeho odlišnosti ztotožní řada čtenářů. Protože i Vy si určitě sníte svůj sen letící želvy…

Knihomolka, pisálek a kávofil.