Naslouchač

Kniha Naslouchač od české autorky Petry Stehlíkové vyšla sice už v roce 2016, ale až teprve letos se mi (spolu s druhým dílem Faja) dostala do mého čtenářského hledáčku. O to víc lituji toho, že jsem se do tohoto dystopického světa neponořil dříve.

Ve vzdálené budoucnosti si lidé zamořili svět jedovatými plyny a zůstala obyvatelná jen malá část, kterou ochraňuje štít. Ten je napájen z nerostu podobný radioaktivnímu uranu a těží jej pouze otroci. Sklenaři, jak se tito lidé nazývají, však za těžbu platí vysokou daň. Nežijí dlouho a postihují je nemoci a mutace. A právě do tohoto neradostného světa se narodí hlavní hrdinka Ilan.

Horší, než být sklenař, je být sklenařskou dívkou a tak je už od narození Ilan vydávána za chlapce. Navíc má dar pracovat se sklenitem a tak se z ní může stát brusič s trochu radostnějšími vyhlídkami na život. Nadání Ilan je však tak výjimečné, že si ji všimne kapitán pětadvacítky a tak se stane jejich Naslouchačem.

Distopie z knihy úplně stříká, otrokáři se s nikým moc nemazlí a sklenaři umírají jak za císaře Caliguly. Proto hodně zamrzí, že autorka hlavní hrdince notně nadržuje. Ilan si může dovolit prakticky cokoliv a není nijak potrestána. Výhrady mám i k vlastnímu ději, který rozhodně není nabitý akcí a to i přesto, že hlavní družina má ochraňovat svět před nebezpečnými tvory zrozených za štítem. Většinu času jen sledujeme putování z bodu A do bodu B a dětské handrkování s pětadvacítkou.

I když se to kniha snaží maskovat, je to typické Young Adult ze kterého vykukují klišé z červené knihovny. To, co ji odlišuje od ostatního průměru, je propracovaný svět a vlastní terminologie. Díky tomu není čtenář ochuzen o pocit objevování nových věcí a snadněji se vžije do hlavní hrdinky, která o zvycích a krajině mimo své ghetto ví také velmi málo. Tímto mi Naslouchač připomínal jiné výborné fantasy – Odinovo dítě.

I přes veškeré výhrady se jedná o to lepší z české tvorby a minimálně originální svět, kde se prolíná scifi a fantasy stojí za prozkoumání.