Lovci

Asi už jste si všimli, že jsem si poslední dobou docela oblíbila tvorbu Františka Kotlety. I věci, co mi v předchozích dílech mírně vadily, se mi dostaly pod kůži a já jsem si postupně Kotletův styl zamilovala. Kniha Lovci je od začátku do konce jízda, takže stačí naskočit a jedem!

Píše se rok 2050 a Praha je nejen velice multikulturní, ale i pěkně nebezpečné místo k životu. Po ulici neběhají jen zmutovaní přerostlí potkani, ale i geneticky a kyberneticky augmentovaní jedinci. Být zločincem bez vylepšení se už prostě nenosí a hlavně nevyplácí, ačkoliv jsou tyto úpravy nelegální. Ale kdy nějakému zločinci vadila trocha ilegality, že. A kde jsou superpadouši, musejí být i superhrdinové. V našem příběhu je zastupuje Petr Mlejnek, inspektor z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy. Díky tomu má, stejně jako jeho kolegové, výjimku ze zákona o vylepšování, aby měli proti superpadouchům vůbec šanci.

Poděl je, když se už jednou chycení superpadouši začnou vracet z Bažiny, kde měli být rehabilitováni a jsou vylepšeni ještě víc, než když je do ní Mlejnek poslal. Samozřejmě to není náhoda a kolem našeho (super)hrdiny se začnou zamotávat životu nebezpečné konspirace. Naštěstí není na jejich řešení sám a jeho parta přicmrndávačů není úplně neschopná, takže má Praha konečně své superhrdiny (když pomineme Péráka).

V předchozích recenzích jsem zmiňovala jistou béčkovost Kotletovo stylu psaní a zápletek, ale víte co Mě už by se to asi jinak už nelíbilo. Špatňáci jsou zákeřní a hrdinové odvážní a nezastavitelní, přesně tak, jak to má být. Je to řežba od první do poslední stránky a jen velice těžko se od děje odtrhává. Což je trochu blbé, když jediný, kdy máte čas číst, jsou 3 zastávky tramvají. Zároveň se mi líbí i Kotletova fascinace českými reáliemi a slovanstvím celkově a ten pocit familiérnosti udělá s příběhem strašně moc.

Knihu rozhodně doporučuji každému, komu se líbila předchozí autorova díla a ještě víc ji doporučuji lidem, kteří by si rádi přečetli něco neotřelého a originálního.