Hana

Alena Mornštajnová je bezpochyby jednou z nadějných českých spisovatelek současnosti. Svůj první román s názvem Slepá mapa vydala již v roce 2013. Roku 2015 následoval její druhý počin s názvem Motýlek a konečně roku 2017 spatřilo světlo světa její dílo Hana, kterým Mornštajnová vešla do povědomí mnoha českých čtenářů.

Ačkoliv kniha nese název Hana, setkáváme se na začátku příběhu s malou holčičkou jménem Mira, která se potýká s každodenními nástrahami dospívajících děvčat. Má pocit, že pro ni rodiče nemají dostatek pochopení, dělá jednu lumpárnu za druhou, ale prozíravá maminka vždycky prokoukne každou její dětskou lest. Její poslední dobrodružství není výjimkou. Navzdory tomu, že vytrvale zapírá, maminka moc dobře ví, jak se věci mají a za trest Miře odepře žloutkový věneček. Ten nečekaně roztáčí vlnu smutných událostí a Mira se tak ocitá v domě podivínské tety Hany. Proč je Hana taková? Najdou si k sobě s Mirou cestu? A jak to všechno dopadne?

Knihu jsem si pořídila v období povánočních slev. Výjimečně jsem nemusela dlouho uvažovat nad tím, které dílo si z knihkupectví odnesu. Hana byla jasná volba. Kdo by si taky nechal ujít knihu, která na Databázi knih dosáhla v hodnocení skoro 100 %. Volba byla tedy jasná. Už na začátku musím podotknout, že kniha má vysoké hodnocení právem. Troufám si říct, že se na poli současné české literatury jedná o něco unikátního a bravurního a že o Aleně Mornštajnové rozhodně ještě uslyšíme (pevně v to doufám).

Četla jsem už několik knih s podobnou tematikou, takže mi hned bylo jasné, co stojí za podivínstvím tety Hany. Nicméně tak jako tak jsem nechápala, proč chová tak nepřátelský vztah k Ivaně, se kterou jsem od začátku knihy sympatizovala. Nakonec se ale ukázalo, že zdaleka ne všechno, co se třpytí, je zlato. Postupně jsem se nořila do osudu Hany a zjišťovala jsem, co je vlastně ta Ivana zač. A zjistila jsem mnohem víc. Až mi vstupovaly slzy do očí  a nechtěla jsem dát knihu z rukou. Ještě dlouho ve mně Hanin příběh dozníval. Tak taková je. Ještě bych zapomněla dodat jednu věc. Jazyk knihy je tak neskutečně nádherný a učebnicový, že už jen z úcty k němu a k těm nádherným větám se vám nebude chtít přečíst knihu na jeden zátah. Prostě nezbývá nic jiného než si ji vychutnat.