Černé sklo

Troufalé, objevné, z jiného světa. Takovými jmény by se dala popsat sbírka povídek americké autorky Karen Joy Fowlerové s nicneříkajícím názvem Černé sklo.  Co si pod tím vlastně představit?

Za pozitivum knihy se dá považovat fakt, že z patnácti povídek si vybere opravdu každý, má-li alespoň malý smysl pro crazy svět s nesmírnou mírou fantaskní ujetosti. Je libo příběh o malém čínském hochovi, kterého okolí pokládá za nového mesiáše, či srdceryvné dopisy, jenž dostával od své manželky Gulliver na cestách?

Namáháme-li své šedé buňky mozkové jen trochu více, dojdeme k závěru, že Fowlerová čerpá z historie ve velké míře. Vrací se do minulosti nejen světové, ale i té osobní, minulosti vnitřního světa. Na základě vlastních vzpomínek rozehrává životy svých postav, které jsou na tak malém prostoru opravdu mistrovsky propracované. Psychologie a vývoj zkrátka nechybí.

S tím stojí i padá celá kniha. Najdeme v ní dechberoucí myšlenky a až filozofská zamyšlení nad životem, smrtí, láskou, bohem… Jen je tam najít!  Některé povídky krásně svižně utíkají, čtou se jedním dechem, kupříkladu Pohled z Venuše: případová studie. Na univerzitě na Venuši se na kurzu Srovnávací romantika I. rozebírají mezilidské vztahy i s reálnou ukázkou. Na druhou stranu, aby člověk rozpoznal v povídce Elizabethin komplex, že hlavní hrdinka vlastně není jedna, nýbrž hned tři – královna Alžběta I., Liz Taylorová a Lizzie Bordenová (vraždící dívka z 19. století), potřebuje znalosti angloamerického kulturně-historického světa, stejně jako jistou míru představivosti.

Ještě jedna věc spojuje všechny povídky Fowlerové. Ženy. Někdo by to snad s urážlivým tónem mohl nazvat feminismem, osobně to však považuji za pohled na hrdiny jako takové z čistě umělecké, nemainstreamové scény. Hlavní hrdinkou totiž bývá žena, kterou trápí problémy jako všechny ostatní a nepyšní se žádnými supervlastnostmi, aby se jich zbavila. Tak trochu vyvrhel společnosti, z něhož se nakonec vyklube něco úžasného (nebo zrůdného).

Černé sklo není pro každého. Budete nad ním dumat, budete nad ním nadávat a budete ho číst dvakrát, abyste mu porozuměli. Až ale dojdete do bodu pochopení, nadchne vás myšlenka, jak prostě složitý je ten pozemský život.