O holocaustu i Osvětimi se toho napsalo hodně. Navzdory tomu příběhy plné smutku, hrůz a nelidských bestií stále nachází své čtenáře. Důkazem toho je letošní novinka s názvem Tatér z Osvětimi. Vcelku nenápadná kniha se dostala rychlostí blesku do podvědomí většiny čtenářů a začíná být jedním z nejčtenějších kousků. Každý poctivý knihomol ale moc dobře ví, …
O Aleně Mornštajnové jsme letos slyšeli už hodně. Většina recenzí a internetových příspěvků se ale točí kolem její poslední knihy jménem Hana. Ohledně zbývajících knih prozatím vládne ticho. Čas od času se sice objeví zmínka o Slepé mapě, nicméně po prvotině Mornštajnové jakoby se slehla zem. Ale není to škoda? Když se Vám Hotýlek dostane poprvé …
Není tomu tak dávno, co se v českých luzích a hájích strhla „Nesbø-mánie“. Nepodařilo se jí ale zachvátit všechny knihomoly, čehož jsem zářným důkazem. Po přečtení Sněhuláka jsem nabyla dojmu, že budu nejspíš „Nesbø-imunní“. Už tehdy jsem ale plánovala, že se k tomuto severskému autorovi jednou vrátím a přijdu na kloub tomu, co na něm ostatní …
První, co mě v souvislosti s knihou Eleanor se má vážně skvěle napadlo, bylo to, že by tenhle název Sheldon Cooper z The Big Bang Theory nejspíš nepochopil. Já ale nepatřím k lidem Shledonova formátu a jistou formu nadsázky jsem poznala na první dobrou. O knize jsem se dozvěděla od jedné ze svých studentek a okamžitě ve mně vzbudila …
Slepá mapa je v podstatě starší sestra Hany, o které jsem psala nedávno. A když nad tím vlastně tak přemýšlím, o Aleně Mornštajnové jsem se poprvé dozvěděla právě v souvislosti s tímto románem z roku 2013. Svého času měl poměrně slušnou propagaci na sociálních sítích. To, že jde o románovou ságu mě ale příliš nelákalo, samo slovní spojení …